Alenka v jámě

 

Alenka si pohrávala v ruce s panenkou. Ta právě otvírala dveře do svého dřevěného domu plného nejnovějších vymožeností. Panenčin růžový cabriolet stál na příjezdové cestě před domem.

,,Vítej doma!“přitočil se k panence u dveří její manžel. Dali si polibek.

Alenka se pitvořivě zašklebila. Líbat se s klukem! Tfuj! Ještě by mohla chytit breberky!

,,Alenko, za chvíli bude oběd!“křikla do rozkvetlé zahrady Alenčina maminka stojící ve dveřích kuchyně. Ta se její směrem otočila a odpověděla: ,,Ano, maminko!“

Maminka si jen urovnala s úsměvem zástěru a zašla zpět do kuchyně. Alenka položila obě panenky do malé ale útulné kuchyně, aby si též užili společný oběd a spokojeně se postavila.

Oklepala si kousky trávy a hlíny ze svých nabíraných světle modrých šatů. Rozhlédla se po krásně rozkvetlé zahradě – každý květ svítil jinou barvou, jabloně se plně zelenaly a dávaly ta nejsladší jablka. Prostě jako z pohádky.

Najednou se přes posekanou trávu těsně před jejíma nohama mihlo něco bílého. Alenka převapeně vyjekla, ale stačila se chytit za ústa, aby se křik nedostal k maminčíným uším. Bílý flek se zastavil a Alenka byla ráda, že si stále držela ústa, protože by jinak opět vykřikla. Asi tři metry od ní stál bílý králík oblečený do sytě modrého fraku, svítivě červených kalhot a tmavě modrého cylindru. Stál vzpřímeně na zadních tlapách a přešlapoval na místě. Vypadal nervózně. Alenka si všimla velkých zlatých cibulí, které svíral v přední tlapce.

Tikal očima z ručiček hodin na nebe a zpět.

Alenka si promnula oči. Přišlo jí, že sní, protože není možné, aby tam před ní stál! Ale protože tam pořád stál, i když si promnula oči, usoudila, že to sen není.

Králíkův tik se zastavil. Jen cibule se mu pomalu otáčely v mírném větříku zahrady. Ručičky na jejich malém zlatém ciferníku ukazovaly 12:25.
Konečně si všiml jí jako svého pozorovatele. Zprudka se podíval Alence rovnou do očí. Nervózně pohodil dlouhými vousky u čumáčku a vyrazil jedním obrovským skokem do nejbližšího křoví.

Alenka neváhala a rozběhla se za ním. Musela přeci vědět, kam utíká!

I přes králíkovu neskutečnou rychlost si Alenka udržovala jen dvou metrový odstup. Stále se po otáčel. Snažil se kličkovat, schovávat se ve stínech křoví a stromů, přebíhal ze strany na stranu, ale Alenka se mu stále držela v patách.

Občas ucítila, jak jí nějaká větvička trhá sukni šatů či vršek, ale nezastavila se – chtěla dohonit bílého králíka!

Vedl ji stále hlouběji do lesa. Alenka už cítila, jak ji píchá v plicích, když se králík konečně odrazil oběma tlapkami a – Alence přišlo, že udělal ve vzduchu piruetu, aby se přesvědčil, zda ho Alena stále sleduje - skočil rovnou do nory. Nora byla i z dálky obrovská – skoro jako pro medvěda. A tak Alenka neváhala – odrazila se taky oběma nohama a skočila do nory.

Nora ale nebyla tak velká, jak se se Alence zdálo – vchod byl na celé její tělo moc úzký a tak se zasekla ve vchodu přesně v polovině. Jelikož měla ruce těsně u těla, když skákala, měla je po zápěstí uvězněné venku. Cítila nohy ve vzduchu, jak sebou zmítají ze strany na stranu, nahoru a dolů. Prsty se snažila odhrabat hlínu kolem vchodu, ale nešlo to. Byla uvězněná.

Zadívala se do temné nory. Popotáhla. Byla tak hloupá! Jak se teď dostane ven?

,,Mamí!“vykřikla vyděšeně a zmučeně. Když se v noře ztratila poslední ozvěna, těsně před její hlavou se rozžhavilo světlo. Byl to bílý králík, který v pacce svíral starý zapalovač. Alenka sebou co nejsilnějši škubla, ale ani tak jí nora nepustila tam a ani zpět.

,,Prosím, pomoz mi, králíčku,“špitla na něj. Králík se pousmál koutkem úst a pískl do tmy nory. Alenka uslyšela z dálky hopsání a, než se nadála, kolem ní se objevil další tucet králíků oblečených do nejrůznějších kostýmů a šatů.

Alenka cítila slzy v očích. Byla zachráněla! Bílý králík jí pochopil.

,,Zavolal sis pomoc! To je skvělé!“popotáhla soply a pozorohlédla se po ostatních chlupáčích.

Ti se k ní začali stahovat krůček po krůčku. Pomalu. Trochu vyděšeně, trochu nebezpečně. Najednou si všimla, že nemají přátelské oči. Cítila z nich krvežíznivost a... hlad.

,,Je čas na oběd, Alenko,“pronesl davem bílý králík a ťukal přitom na cibule. Ty ukazovaly 12:30.