Mekáč

Nejmenovaná provozovna Mcdonald´s, po zavření restaurace:

,,Ty voho, Jirko, myslíš si, že je to dobrý nápad?“zeptal se nervózně Martin rozhlížejíc se ke dveřím z crew roomu. Pořád čekal, kdy se právě tyhle dveře rozletí dokořán, dovnitř vpadne noční shift směny Lukáš a bude řvát, nadávat, hořekovat a plivat síru.

Jeho starší kolega Jirka, který klečel na zemi a dokresloval poslední tahy pentagramu, jen vydechl. ,,Dej už pokoj,“zamumlal si pod vousy a dokončil jeden spoj.

,,Co jsi říkal?“přerušil velmi krátké ticho další otázkou vyděšený Martin. Jirka jen protočil oči do stropu, odložil bílou křídu a přetočil se se zlým pohledem na Martina.

,,Říkal jsem, abys to neřešil – Lukáš o tom ví. I ostatní kluci o tom ví. Jasné?“odpovídal pomalu a srozumitelně, aby se vyhl tomu, že nečemu z toho Martin nepochopí. Jako jeho crew trenér a tím pádem nadřízený věděl, jak s ním mluvit. A hlavně – aby to nemusel opakovat desetkrát.

,,A to mu nevadí?“podivil se Martin. Očividně Jirkovy komunikační schopnosti zklamaly.

Crew trenér si pomyslel něco sprostého a neslušného o Martinově inteligenci, ale slušně odpověděl: ,,Jak už jsem řekl, nereš to. Támhle, dole pod stolem, jsou svíčky, poskládej je po obvodu pentagramu a postupně zapal.“ Jak dořekl poslední slovo, zahrabal rukou v kapse a hodil Martinovi zapalovač.

Nečekal na další zbytečné otázky, přetočil se zpět k pentagramu a začal dotahovat poslední linku.

Ondra utřel poslední tác od kečupu a hranolek, natáhl se pro prostírání, které hlásalo kvalitní a sto procentní hovězí maso v každém burgeru a položil ho na čistý tác. Zhluboka vydechl.

To je zase noční – lidí jako sraček, táci ušpiněné dost často i něčím jiným než omáčkami, které se v mekáči prodávají, a ty hajzly! To bude čistit až do konce směny. No, ještě že už měl tak blízko k volnu.

Z kuchyně se ozýval křik. Jediná slova, které Ondra zaslechl, byla kozy, mrdat a prdel.

Ano, typičtí nočňáci. Hned jakmile se zavřou a zamknou dveře restaurace, většina noční směny se usadí u kompu a začnou sledovat porno. A když ne porno - tak něco, co má s pornem cokoliv společného. I kdyby jen vzdáleně.

Samí chlapi na směně – co jiného byste čekali?

Ondrovi to nebylo moc příjemné. Nerad se zapojoval do takových debat. A díky tomu – tedy, i díky tomu, že se jim svěřil, že je panic – se stal týraným od těch sexuálně zkušených. Ale žádné strachy, nešlo o fyzickou a ani psychickou tyranii. Jen ho pošťuchovali. Měl ty kluky rád.

Skoro všechny. Jednoho z nich ale nenáviděl. I když o tom tak uvažoval, nenáviděli se navzájem, takže to vlastně bylo fér.

Byl to Jirka. Ten starý crew trenér, který podle Ondry nebyl tak starý, ale určitě zažil dobývaní Stalingradu.

Ondra mu nic neudělal. Nic špatného mu neřekl. Nebyl si ničeho vědom, ale už od prvního dne nástupu na noční směny dostával ty nejhorší úkoly, dodělávky a čištění. Nechápal to.

A pak – po zvládnutí krutých úkolů a úklidů - začaly ty poznámky na jeho panictví. Byly rýpavé, kluci se vždycky zasmáli, ale Ondra viděl nenávist v Jirkových očích. Z jeho strany to nebyla jen legrace.

Už pár týdnů nacházel nečekané dárky ve skříňce. Před týdnem našel gumovou vagínu, ze které vytékalo sperma, se vzkazem: Vystřídali jsme se na ni všichni, teď je řada na tobě! Ondra měl chuť si podpálit skříňku, ale zakousl se a zbavil se toho, i když ho to stálo vyhození obsahu žaludku.
Nikdo se o ničem nezmínil, nerýpal, nesmál se poťouchle pro sebe, takže podle Jirkova šklebu bylo jasné, že to udělal pouze on. Ondra shiftovi nic nenapráskal, stejně jako se nepostavil Jirkovi. Nechal to být. Doufal v to, že když bude Jirku ignorovat dostatečně dlouho a bude dělat jen svou práci, přejde ho to.

Doufal velmi intenzivně.

,,Ondro!“křikl ze servisu Lukáš a mával na něj přes celé lobby. ,,Pojď sem, prosím tě!“
Ondra sebral hromadu připravených a čistých táců a vydal za šéfem. Práce volá.

,,Volové! Co děláte? Jste snad nějaký satanisti? Kurva, nechte toho! Hej!“křičel na celou místnost Ondra, když se vzpíral nočňákům, kteří ho drželi na židli v crew roomu a noční shift ho přivazoval k židli.

V prostředku pentagramu stál Jirka, ruce založené spokojeně na hrudi a sledoval upoutávaného Ondru. Křičel kolem sebe nadávky. Házel sebou, dokonce se i snažil Lukáše kousnout, ale ten se mu jen vysmál a vyhl se mladým ostrým zubům.

Tohle se mu vážně povedlo. Sehnat si knihu o démonech, koupit pár svíček, nějakou tu speciální vůni, nakreslit pentagram, znát slova a vyvolat si démona, který pěkně vyšuká mozek tomu mladému debilovi.

Jirka ho nenáviděl. Vypadal přesně jako kluk, který ho vykopl z minulé práce. Ondrova tvář mu vždy připomněla, jak na hovno je stárnout. Jak rychle ti mladí přebírají pozice starších. Ještě že v mekáči jde o zkušenosti a ne o věk.

,,A přestaň už řvát, sakra!“sehnul se Lukáš pro hadr na čištění grilu a narval ho Ondrovi do pusy. Ondrův řev utichl.

,,Tak se ukaž, ty démonologu!“šťouchli do sebe shift s dalším nočňákem jménem Radek. ,,A hlavně ať nám to tady nepodpálíš. To bych vedoucímu nevysvětlil, sakra.“rozesmál se shift.

Jirka se podíval na Martina, který stál bokem a klepal se strachy. Koukal s omluvou v očích po Ondrovi, který se snažil vysvobodit z provazů.

,,Podej mi tu knihu,“přikázal Martinovi a natáhl ruku. Martin neváhal, otočil se ke stolu, u kterého stál, sebral knihu v černé kůži a podal ji Jirkovi do ruky. Jirka cítil, jak je kniha teplá. Projela jím energie. Všechny chloupky na zádech se mu postavily do pozoru.

Všichni nočňáci se mu smáli, že je blázen. Vyvolávání démonů? Brali to jako fór.

,,Jasně, Jirko, vyvoláš démonku, která vyšuká Ondrovi mozek z hlavy. Jasně, to dává smysl!“smál se mu Lukáš, když mu to před směnou Jirka říkal.

,,Říkal jsem démona a ne démonku – to je za prvé. A za druhé se to povede! Já to vím,“opravil ho Jirka. Byl o tom přesvědčený. Jikrův hlas Lukáše překvapil, přestal se smát. Jen si ho změřil pohledem. Takhle ho neznal. Vážně věřil tomu, že se mu podaří vyvolat démona? Lukáš netušil.

,,Nevím, o co ti jde, ale já jsem pro každou srandu a provokaci, takže dostaneš dvacet minut na to tvoje vyvolávaní, jasné? A žádná krev, jasné?!“rozesmál se opětovně Lukáš.

A tak začli.

Jirka se postavil a začal předčítat. Cítil energii, která se uvolnila z knihy a začala vířit místností jako tornádo. Každé jeho slovo se prohlubovalo a vyvolávalo nával tepla, který nepocházel ze svíček rozestavěných kolem. Ostatní pracovníci Mcdonaldu ztuhli.

Jirka věděl, že se to povede. Chtěl pomstu. Přivolá démona s takovým penisem, že vyjede Ondrovi ústy! Jak bude křičet, ha!

Jirkův hlas zvyšoval na hlasitosti. Crew room jako by více potemnil. Plamen svíček se zvětšil. A najednou se to stalo. Jedna ze svíček přepadla na bok, její plamen olízl prášek jakési bylinné směsy, která byla vysypaná u obvodu pentagramu a začal hořet.

Kruh kolem pentagramu vzplál během pár sekund. Oheň se začal rozšiřovat po linkách pentagramu, který byl též posypán směsí před začátkem. Jirkovi došlo, že je zle.

Všichni v místnosti začali křičet a vybíhat z místnosti. Lukáš vystřelil s křikem: ,,Kurva!“ z crew roomu jako první, následován Radkem, který se držel za hlavu. Martin, ječící jako ženská, vyběhl dveřmi skoro po špičkách. Jako by napodoboval kamzíka.

Jirka odhodil knihu, jako zajíc vyskočil z hořícího kruhu, a rozběhl se ke dveřím. Za ním zůstávaly obtisky ohořelých podrážek, které se částečně rozpustily v ohni.

Ondra se dusil hadrem, který nemohl vyplivnout. Dým, který unikal z hořících bylin, linolea a svíček ho štípal v očích. Proto je radši zavřel.

Blbej Jirka. Kokoti! On tady kvůli nim umře! Jen protože je Jirka debil! To je prostě ironické!

Tělem mu projel divný pocit. Svaly v celém těle se mu napnuly, na sekundu ztuhly a opět měl možnost se hýbat. Tedy – v rámci možnosti. Ondra otevřel oči.
Oheň se zastavil. Ztuhl v pohybu. V místnosti už nebyl s ohněm sám. Před ním v kruhu stál vysoký muž.
Ondra zamrkal, aby se zbavil slz a lépe viděl. Stál tam polonahý muž s koženými kalhoty. Místo jedné nohy měl kopyto. Mezi dlouhými rozcuchanými vlasy mu trčely dva pokroucené rohy. Bradku mu zdobila stylová bradka do trojúhelníku. Svítivě fialkovýma oči se trochu vyjeveně díval na Ondru.

Ondra nemusel moc přemýšlet. Bylo to očividné. Byl to démon! Jirkovi se povedlo vyvolat démona!

,,Ty asi nebudeš ten, kdo mě vyvolal, co?“promluvil sametovým hlasem démon a prošel pozastaveným ohněm jako by tam ani nebyl. Ondra se podíval ke dveřím, které se taky zastavily v polovině pohybu. On zastavil čas?

Démon mu vytáhl z pusy hadr. Ondra se rozkašlal, aby se zbavil pachutě po hadru. Když se rozdýchal, zvedl hlavu k démonovi. Stál u něj tak blízko, že měl Ondra nos skoro u démonova rozkroku. Kalhoty voněly novou kůží.

,,Já – já-,“

,,Je mi jasné, že jsi mě nevyvolal. Ale když už jsem tady -,“rozhlédl se kolem sebe démon. ,,No nene! Oni vás nutí v mekáči se učit démonologii? To mi neříkej! Takovou pracovní smlouvu bych taky podepsal!“

Ondra jen zavrtěl hlavou. Nevěděl, co říct.

,,Ale my se neučíme -,“

,,Ne, já vím,“sklonil se k němu a opřel se rukama o Ondrova stehna. Měli obličeje maximálně deset centimetrů od sebe. ,,Co jsi jim provedl, že tě tady přivázali a nechali napospas mně?“

Ondrou projel vztek. Strach, který měl z démona zmizel. Ti kokoti! Zasraný Jirka! On – ne, všichni by ho tady nechali chcípnout! I kdyby se to nepovedlo a hořelo tady, tak on umře! Nebo ho sežere démon! Myšlenky mu létaly jedna přes druhou.

,,Hm, hm,“přikývl démon a pokýval chápavě hlavou. ,,Nemusíš ani nic říkat. Vidím ti až do hlavy.“

Ondra vykulil oči.

,,Ale ne doslova, člověče. Co bych tam viděl? Jen mozek. Myslím, že cítím tvé myšlenky. Co se takhle domluvit? Dáš mi duši, jednoho cheeseburgera a já se za tebe pomstím? Pokud nebudeš chtít, odejdu, jako bych tu nebyl, ale nezachráním tě – to je jediné mínus,“cvrknul ho do nosu démon. Ondra se zamyslel.

Pomstít se? Za duši a cheese? S cheeseburgerem nebude problém. Měl jich už pár připravených ve skříňce k svačině, ale duši? Opravdu mu pomsta za to stojí? Vztek přebyl všechno. Umřít v ohni nebo si nechat pozřít duši démonem?

,,Plácneme si,“přikývl rozhodně Ondra a v očích mu svítilo.

,,No, když jsi svázaný, tak s

i asi neplácneme, co?“rozesmál se démon. Až se chytl za své vypracované břicho.

,,Musíš u toho pořád tak vtipkovat?“zeptal se Ondra. Překvapen, že si dokáže otevřít pusu na démona. Ten jen pokrčil rameny:,,Musím – mám to ve smlouvě. Moje fóry a komentáře jsou v ceně, člověče. Máme vám lézt trochu na nervy,“

Mcdonald´s hořel krásně a dlouho. Hasiči se snažili uhasit oheň skoro dvě hodiny, ale nešlo ho zastavit. Čtyři lidé, kteří byli uvnitř se nestihli dostat ven. Sklo, které je dělilo od svobody – to pěti centimetrové sklo-, nešlo rozbít. Hasiči přišli o čtyři sekery, ale dovnitř se nedostali. Čtyři černé mrtvoly ležely v stále hořícím lobby.
Neměli zrovna rychlou smrt.

Ondra a démon seděli na druhé ulici, kde měli všechno krásně na dohled. Démon si kousl cheese a začal vydávat spokojené zvuky.

,,Přiznám se, že jsem za tebe rád. Koupit duši za pomstu a výborné cheeseburgera – to se mi ještě nepovedlo. Ještě že nejsi z KFC – z toho jejich kuřete mě vždy pálí žáha!“

Ondra se po něm udiveně podíval. ,,To myslíš vážně? Démona pálí žáha?“

,,Jasně! Máme trávení jako lidi, kámo! Nedáme ještě někde pivko než se vyrazíme?“poplácal ho démon po zádech. Ondra pokrčil rameny a proč by ne?